Historie společnosti

Počátky továrny

Historie podniku začíná v roce 1898. Tehdy se pražský rodák a židovský obchodník s kovovým zbožím a žíněmi Moritz Bondy rozhodl vybudovat hutní továrnu na zpracování mědi a mosazi, tedy kovů, které už sám sbíral a obchodoval s nimi. Do té doby nevýznamnou obec Povrly si vybral hlavně kvůli logistice – ležela totiž na důležité železniční spojnici mezi Prahou a Podmokly a také poblíž levého břehu Labe, kudy šly lodní dopravou levně dovážet suroviny. O samotné vybudování měďárny, tedy válcovny a tažírny drátů, se pak postaral syn Bondyho Maxmilian, který založil akciovou společnost KUPFERWEKRE ÖESTERREICH, v překladu Měďárna Rakousko, se sídlem v Praze.

Vzestup závodu v první dekádě

Rychlý rozvoj závodu umožnila na počátku 20. století industrializace a elektrifikace, díky nimž se otevíraly velké možnosti odbytu. První produkce přišla už v roce 1901 a během počátečního desetiletí podnik zbudoval nýtovnu s balírnou nýtů, válcovny plechů, boxovnu nebo tažírnu trubek. Výrobky z mosazi začíná továrna vyrábět od roku 1907 a hliníkové produkty pak od roku 1909. Odběratelů postupně přibývá a po deseti letech existence už podnik svou produkci dodává do většiny významných evropských států.

Další rozvoj a první světová válka

Podnik se úspěšně vyvíjel i v dalších letech: rozšířil zázemí pro dělníky i válcovnu trubek, zvětšil mořírnu a v roce 1913 uvedl do provozu tavírnu hliníku. Továrna na přání zákazníků produkovala výrobky z mědi, mosazi, hliníku a železa – šlo o plechy, pásy, dráty, trubky nebo tyče. Během první světové války se pak veškerá výroba podřídila válečným dodávkám. Protože na ně nebylo dost kapacit, podnik se dál rozšiřoval, zakoupil například stávající Měďárny a mosazárny Ringhofferových závodů v Kamenici (nejprve zařízení, později v roce 1922 i budovy). Začala také výstavba rodinných domů pro zaměstnance, která po válce trvala pět let.

Poválečná léta a první krize

Po vyhlášení samostatného Československa se podnik pod jménem KUPFERWEKRE BÖHMEN začleňuje do soustavy československého průmyslu a v roce 1919 mění název na Měďárna Čechy. Růst jako důsledek válečné výroby, ale i zájmu o polotovary z barevných kovů pokračuje. Skupování dalších pozemků a budov a rozšiřování výroby na chvíli zastaví až roky 1929–1930, kdy se začínají projevovat první důsledky hospodářské krize a výrobky nejdou tolik na odbyt. V roce 1934 nicméně podnik dostavuje další výrobny, konkrétně novou tyčovnu a trubkovnu.

Pod německou okupací

V roce 1940, za německé okupace, byla společnost jakožto židovský majetek zlikvidována. Dosazený komisař firmu ukončil v roce 1943, kdy byla donucena vzdát se živnosti a následně byla vymazána z obchodního rejstříku, nicméně samotná továrna fungovala dál. Produkce podniku se ale zaměřila jen na válečné využití výroby železa a hliníku.

Poválečný vývoj továrny

Na začátku roku 1947 byl podnik na základě dekretu prezidenta republiky znárodněn a změnil se na národní podnik České válcovny kovů. Jeho hlavním úkolem pro poválečná léta bylo odstranit škody, které napáchala druhá světová válka. Nová výstavba pak proběhla až v 50. letech, kdy se budovaly objekty sociálního zázemí zaměstnanců a zřídilo se učňovské středisko pro obor barevných kovů.

Rozkvět Povrlů

Měďárna v 60. a 70. letech zaměstnávala přes tisícovku lidí, velkou část z nich tvořili přímo obyvatelé Povrlů. Protože firma myslela i na jejich spokojenost, vyrostlo pro ně nové bydlení na dvou sídlištích a postavila se i nová základní škola. S podnikem je spjato rovněž zbudování místní vodní nádrže, fotbalového hřiště a koupaliště s restaurací. Za vším stál tehdejší ředitel Kovohutí Povrly Jiří Svoboda, kterému se dodnes přezdívá Povrlský Baťa. Závod v té době dodával výrobky do celého Československa, ale i západního Německa nebo Švýcarska. V 60. letech zavedl výrobu hutních výrobků CuCr, a to hlavně elektrod pro bodové svařování. V 70. letech zastavil rafinaci mědi, tažírny drátů, lisovny a tažírny trubek a tyčí a zaměřil se na výrobu válcovaných výrobků z mědi a mosazi.

Pozdější směřování závodu

V dalších desetiletích ráz továrny určoval hlavně rozvoj elektrotechnického průmyslu – do provozu bylo uvedeno zařízení pro kontinuální odlévání mosazných pásů s následným tvářením nebo formátovací linka na výrobu plechů a rozvojem prošla i samotná válcovna plechů. Dále bylo zmodernizováno sociální zázemí zaměstnanců a pro další rozvoj společnosti byl zaveden počítačový systém a zvyšovaly se i požadavky na ekologické standardy výroby.

Směrem k dalším transformacím

V roce 2006 přichází další důležitá změna – společnost Měď Povrly se stává součástí MTX Group, díky čemuž získává přístup k novým technologiím a trhům a dál expanduje za hranice Česka. Po krizi v roce 2009 se pak kvůli používání levnějších a lehčích materiálů, jako jsou hliník nebo pozinkovaný plech, firma přeorientovala na výrobu svitků a výlisků pro tradiční i zbrojní průmysl nebo bižuterii. V roce 2022 přichází přejmenování na Povrly Copper Industries.

V současné době společnost spoléhá na rostoucí poptávku po měděných materiálech spojené s rozvojem elektrotechniky a elektromobility. V rámci snižování dopadů na životní prostředí se společnost soustředí na pokračující transformaci směrem k cirkulární ekonomice a celkové modernizaci provozu.